Historie šperků ze Sardinie

Znak Sardinie

Šperky na Sardinii jsou jedním z typických znaků ostrova a odkazují na hluboce zakořeněnou kulturu, kterou výrazně ovlivnili především Etruskové a Féničané. Sardinie je země s bohatou historií a i běžný život je tu stále úzce propojen s dávnou magií a mystikou prostřednictvím dodržování tradičních obyčejů. Od starověku se ženy i muži na Sardinii zdobili výjimečně bohatými šperky, jejichž okázalost a množství bylo symbolem společenské vrstvy a reprezentací prestiže, moci a bohatství. Šperky vždy představovaly důležitý aspekt tradičních sardinských krojů. I dnes si je sardinské ženy předávají z generace na generaci a chápou je jako posvátné předměty. Předání většinou probíhá při svatbě a žena při převzetí šperku slibuje, že bude v tradici pokračovat. Komplety šperků mají obrovskou hodnotu a často bylo zvykem, že je nevěstě darovala rodina budoucího manžela. To bývalo pravidlem i v případech, kdy by se rodina měla kvůli tomu zadlužit. Čtěte více

Koncovky od Marka Gondy – unikátní kombinace dřeva a kamene

Koncovky od Marka Gondy – unikátní kombinace dřeva a kamene

Napadlo vás už někdy, proč tak často vídáme minerály ve spojení s kovem, ale téměř nikdy spolu se dřevem? Jako by dřevo a kámen byly dva naprosto rozdílné elementy, které spolu nesouzní. Možná to tak i je, vždyť kámen i kov spolu leží v zemi v temnu a jejich krásu můžeme obdivovat teprve až když jsou vydolovány, zatímco dřevo stromů se koupe ve sluneční záři neustále. Nebo je odpověď prozaičtější a skrývá se pouze v estetice: z kovu je možné vytvářet jemnější a delikátnější motivy bez toho, aby hrozilo, že se rozlámou na třísky. Ať tak či tak, občas se ale objeví někdo, kdo dokáže objevit spřízněnost kamene a dřeva jako dvou přírodních materiálů a vdechnout jim jednu společnou duši; například Marek Gonda, který kámen a dřevo spojuje pomocí hudby. Čtěte více

Ama – lovkyně perel z Japonska

Ama – lovkyně perel z Japonska

Jednou z fascinujících a méně známou částí japonské historie bezesporu jsou lovkyně perel – Ama. Ama (v japonštině 海女) v doslovném překladu znamená „žena moře“ a je označení pro ženy, které žily většinu svého života u moře, kde až 4 hodiny denně při potápění sbíraly mušle, chobotnice, humry, mořské ježky nebo řasy. Byly schopné potápět se až do hloubky 10 m a uměly zadržet dech až 2 minuty. První zmínky o nich pocházejí zhruba z roku 750, jsou zmíněny v souboru básní Manjóšú (Sbírka bezpočtu listů). Čtěte více