Gagát patří mezi tajuplné kameny, hlavně díky své temné, matně černé barvě. Je znám a používán nejméně od neolitu a dříve byl také často zaměňován s jantarem. Odtud pochází i jedno z jeho dalších jmen – černý jantar. Také bývá označován jako jet, akštýn nebo kanell.
Obecné informace
Gagát je označován jako mineraloid, kvůli svému organickému původu. Je prvotní formou uhlí (lignit), která ještě neztratila strukturu dřeva. Ta je stále vidět pod mikroskopem při zvětšení 120 × nebo větším. Tvrdost gagátu podle Mohse je asi 2,5 – 4, je ale velmi křehký.
Nejznámější gagát se těžil na nalezišti v anglickém Whitby a je asi 182 milionů let starý, převážně je tvořen dřevem z blahočetovitých stromů.
Využití gagátu v umění a šperkařství
Gagát byl prokazatelně používán pro estetické účely už od neolitu. Mezi nejstarší a nejznámější nálezy patří řezba vážky z Německa, z doby 10 000 př. n. l.
Velmi populární byl gagát v Anglii od 3. století za doby Římského impéria. Používal se do prstenů, broží, sponek, amuletů i náhrdelníků. Mnoho exponátů z této doby je vystaveno v Yorkshirském muzeu. Po úpadku římské říše upadl v zapomnění i gagát a používal se poměrně sporadicky, až do 19. století.
Ve Viktoriánské éře opět prudce narostla oblíbenost gagátu. Nyní byl však asociován jako smuteční kámen, jako takový byl nošen i královnou Viktorií po ztrátě prince Alberta. Tyto prvky se staly trendem v celé Anglii, a jedním z mnohých pravidel smuteční etikety, která vyústila v dobře rozvinutý „smuteční průmysl“. Vzhledem ke své hodnotě ovšem šperky i další doplňky stále zůstávaly především symboly bohatství a společenského postavení. Používal se ale i do růženců a dalších církevních předmětů, pro svůj jednoduchý vzhled, evokující skromnost a střídmost. Dnes jsou viktoriánské šperky z gagátu vyhledávané především mezi sběrateli, kde jsou vysoce ceněny.
Od té doby již nikdy z módy úplně nevyšel, jen se objevuje více a méně často. Velmi populární byl gagát během 20. let 20. století, kdy ženy nosily dlouhé drhané šňůry s gagátem.
Gagát se ve šperkařské tvorbě využívá i dnes, ať už ve formě hladkých nebo vyřezávaných korálků. Vyřezávat lze do gagátu poměrně snadno, díky nízké tvrdost. Práce ale vyžaduje zkušenosti, kvůli křehkosti kamene. Při vytváření jemné řezby tak může dojít k odštípnutí části kamene. Stejně tak je s křehkostí nutno počítat při použití i nošení šperků s gagátem. Ten nevydrží nešetrné zacházení a tvrdé nárazy a snadno se poničí.
Mystické a léčivé vlastnosti gagátu
Již Římané věřili v magický původ gagátu a připisovali mu různé účinky. Byl používán zejména v amuletech proti uhranutí, jako ochrana proti hadům a různým nemocem. Někteří lidé věří v jeho schopnost uzemňovat a navozovat spojení s předky, případně ve schopnost sloužit jako ochrana před zlými silami.
Padělky gagátu
Gagát, ačkoliv se to může zdát nepravděpodobné, patří ke kamenů, které se padělají. Nejčastěji si ho lze splést s černým sklem, rozlišení je ale jednoduché – sklo je tvrdé a na dotek studené, kdežto gagát pocitově hřeje, díky své nižší tepelné vodivosti. Dále se padělá z černého uhlí – antracitu a z ebonitu – tvrzené gumy. Zde už je rozlišení složitější, lze použít například test tažením po neglazovaném porcelánu. Gagát by měl zanechat hnědou čáru. Dále můžeme zkoumaný kámen prohlédnout pod mikroskopem při zvětšení 120× a větším – gagát bude mít rozpoznatelnou strukturu původního dřeva.